Něco o mně

Že mi to ale trvalo, než mi to došlo...

Měla jsem vždy potřebu nad vším přemýšlet. Dříve to však nebylo tvůrčím způsobem. Plánovala jsem si život tak minimálně deset let dopředu. Osud je ale šprýmař a tak mi do všech plánů vždy hodil vidle. Byl to dlouhý proces plný kotrmelců, než mi došlo, že se musím podívat do sebe, znovu se nalézt a promluvit si. Uznat, že důležité je jen to, co je teď v tuto chvíli. A že je to to jediné, co mohu vědomě ovlivnit. Začala jsem pracovat s intuicí a potlačením svého ega. A tak se mi otevřela cesta zcela nová, dobrodružná, neznámá a moje. Změnila jsem obor, stala jsem se masérem a pomáhám lidem. Bez podpory mé rodiny by ta cesta ale byla více trnitá. Snad jim to jednou budu moci oplatit a kruh se uzavře. Takhle nějak to funguje v mém vesmíru.

Jak vypadá váš masér?

Mile? :-)